Odpověď na tu titulární otázku je těžká, protože má dvě roviny a v jedné je odpověd "ano" a v druhé "ne".

V rovině čistě faktické si myslím, že tu svobodu nám nevybojovali disidenti, ani jsme si ji nevybojovali sami, ale spadla nám tak trochu do klína (v tom s Klausem souhlasím). A to v tom smyslu, že kdyby existoval nějaký paralelní vesmír, kde by nebyla ani Charta, ani Havel, tak v něm by se ten režim zřejmě zhroutil taky a možná i zhruba ve stejné době. U nás prostě ten "dissent" nebyl tak silný jako třeba v Polsku, kde za sebou Solidarita strhla solidní část národa. Vzpomínám si na své zklamání, když na žižkovskou demonstraci nebo na Palachův týden nedorazily ty davy, které jsem v hloubi duše očekával.

V rovině symbolické je odpověď jednoznačně "ne". Nejen chlebem živ je člověk. A zatímco většina z nás v tom zahnívajícím režimu tak nějak se skřípěním zubů přežívala, disidenti se rozhodli jít proti němu, přestože si tím (zcela dobrovolně) vzdali relativně pohodlného života. Takový typ lidí je velmi vzácný a v historii si myslím že plní dvě funkce. Jednak mlčícímu zbytku společnosti dodávají určitou naději, že ten pilotní plamínek odporu někde hoří (a naděje je pro život nesmírně důležitá) a jednak jsou v okamžiku změny schopni vygenerovat lidi do státních funkcí, kteří tu změnu reprezentují a za které není nutno se stydět. Lidi, kteří představují určitou pojistku, že se věci nevrátí do stejných kolejí.

Letos jsem při své návštěvě Čech objevil na půdě knižní přepis jednání OF se státními orgány z listopadu a prosince 89 a ten tlak na "odbolševizování" společnosti je tam patrný.

Děkuji za příspěvek, Jene, jen si myslím, že jste chtěl napsat "ano" v rovině symbolické. Protože oni byli do jisté míry symbolem.

Pěkný večer.

Velmi dobře a velmi přesně, Tomáši. Velká karma

Ti, kdo dnes disidenty znevažují, prozrazují na sebe mimoděk, kým ve skutečnosti jsou (a kým bohužel ani za 30 let být nepřestali) Je to typologicky stejná sorta lidí, která disidenty nenáviděla a špinila před rokem 1989. "Podle skutků poznáte je."

A za druhé, oni svým jednáním dokazují, že velmi dobře vědí o významu a skutečné roli disidentů. Kdyby opravdu považovali disidenty za bezvýznamné, ani by si jich nevšimli. Je to úplně stejné jako s komunisty a estébáky v roce 1977. Toho, kdo byl dle nich bezvýznamný, si moc nevšímali. Zato však soustředili veškerou zlobu, nenávist, špinavou kampaň a násilí proti signatářům Charty, disentu, atd. Oni velmi dobře věděli, kteří lidé byli pro režim hrozbou Jan Patočka to zaplatil životem a ve vězení málem umřel i Václav Havel. Čest jejich památce a nehorší hanba těm, kdo ji špiní.

Omluva za nedoklepnutí ve slově nejhorší

JIstě že nebyli zbyteční. Každý režim se potřebuje vůči někomu vymezovat. Když nebyla k mámí šlechta, dokonce už ani kulaci a továrníci, disidenti posloužili naprosto skvěle. Pochopitelně společně s vnějším nepřítelem, tedy "prohnilými imperialisty číhajícími" vně železné opony..... Dnes k onomu vymezování se zase slouží jiní....

Nevím, ale řekl bych, že události z let 1968-69 jasně naznačují, jak to s tou rolí disentu je a není. Dokud byl režim silný, jistý si v kramflecích a opíral se o Moskvu a o spřátelené armády, nebyla domácí síla, která by ho dokázala svrhnout disidenti ne disidenti.

Totalitní režim se skutečně musel vyčerpat, unavit, oslabit. Pěkně tento stav dokládá, dnes již legendární projev M. Jakeše coby kůlu v plotě, který se nemá o koho opřít. Jenže předtím ovšem musel přijít M. Gorbačov, který záměrně nebo nechtěně zavilost rudého moru v Kremlu oslabil glasností a perestrojkou. Režim, pokud se chce udržet u moci, musí být přísný tvrdý a rozhodný, což můžeme pozorovat na příkladu KLDR a v menším, i když alarmujícím, na případu Číny a Hong Kongu. Pojďme jim říci, že disidenti zabrání dalším mrtvým a násilí...

Ne, po událostech v Polsku, Maďarsku a v NDR dala Moskva od našich komunistů tak trochu ruce pryč. Do té doby závislý satelit ČSSR se ocitl bez podpory svých hlavních mocipánů s garniturou unavených starých mužů v podobě G. Husáka či neschopných loutek v případě M. Jakeše v rozpadajícím se světě východního bloku, kterému zbylo snad už jen Rumunsko.

Nikdo ostatně také nikdy spolehlivě nevysvětlil roli mrtvého studenta alias poručíka STB L. Zifčáka. Proč chtěl asi přiostřit potyčku studentů a ozbrojených složek? Komu mohla celá situace posloužit?

Myslet si, že disidenti zabránili nějakému krveprolití je romantická vize. Neříkám, že disent byl k ničemu, ale nemá smysl vytvářet z naší sametové revoluce jinou, než jaká reálně byla. Možná celý svět čekal a ptal se a co Československo, zůstane za železnou oponou, udrží se tamní režim? Proč jim to trvá tak dlouho? A i pak když už se daly události do pohybu, upozorňuje na jednom z prvních jednání L. Adamec přítomné, aby se nemýlili, že oni ti lidé na vesnicích jsou možná i spokojení. Ostatně dlouho se kdokoliv bál vyslovit, že socialismus nahradí kapitalismus a hledaly se třetí cesty. Disidenti byli moderátoři nikoliv spasitelé.

Mimochodem, včera večer na ČT2 běžel hodně zajímavý pořad, který mapoval události jak na straně režimu, tak v disentu v období před 17. listopadem. Bylo tam krásně popsáno a na mnoha filmových záběrech od amatérů i z archívů StB ukázáno, co a jak, kdo kdy a s kým. Jestli jsi neviděl, tak se po tom pořadu koukni na netu ČT, stojí to za to.

Vladimíre, včera jsem se díval na Fokus VM - píšu o tom v diskusi níže. Už dlouho jsem neviděl tak kvalitní pořad - výborní hosté, kultivovaný Václav Moravec, věcné otázky studentů.

V. Klaus st. na Národní třídě 17.11.89 nebyl, tuhle o tom mluvil v televizi. O celé události se dozvěděl od syna, kterého tehdy potkal na Proseku před domem a ten mu všechno vyprávěl.

Psal jsem o účasti-neúčasti Miloše Zermana. Václav Klaus v době 17. listopadu byl tuším v Linci, kde rozprávěl v ORF o tom, jak je třeba dělat pomalé reformy

..Byli disidenti opravdu zbyteční?" Jistěže nebyli. Naopak, coby spíše ,,soft opozice" tehdejšímu režimu se až hodící coby prezentovaný vnitřní nepřítel, napojený i na ,,vnějšek". Nakonec i proto se při pádu kom režimu i hodící, a to dokonce i mnohým z kom. Tato opozice však nebyla, a ani nemohla být schopna reálně(!) převzít moc, natož skutečně provést a realizovat zásadní změny. Ty provedli až ti, kteří na to byli opravdu připraveni.

Dobře, že se o disi pořád mluví, a hlavně že mohou mluvit a vyprávět oni. Zdravím z Mikulova, Tome.

Ahoj Marku, skoč za mně do Tanzbergu na šoulet a červené....

Připojuji se se svým souhlasem, Tome. A díky.

Děkuji, Lubomíre.