Tomáši, moc děkuji za Váš blog, velké téma k hlubokému zamyšlení pro mne, která má již něco odžito

Strhující příběh, na který jsem náhodou narazil dnes...

https://www.postoj.sk/22393/sluzobnicka-zivota-v-tabore-smrti-pribeh-porodnej-asistentky-v-osviencime

Děkuji za článek. Nedávno jsem sledoval dokument z období heydrichiády a pamětníci zde uváděli pro mě zajímavou věc. Po návratu z koncentračních táborů nebyli schopní svým dětem sdělovat, své zážitky. Až po narození vnuků a vnuček z nich spadl jakýsi blok a najednou považovali za svou povinnost své vzpomínky předávat dále. Začali například jezdit na besedy, do škol, apod.. Je velká škoda, že neexistuje více záznamů rozhovorů, než je jich teď! V témže dokumentu jsem viděl, že Židé nepovažují výraz holocaust za výstižný, přestože toto anglické slovo znamená katastrofu, zničení nebo masakr. Používají slovo šoa, které v hebrejštině značí zlo nebo nespravedlnost. Zlo. Toto slovo považuji rovněž za daleko výstižnější.

Díky za vstup, pane Šiku. Při rozhovoru s paní Erbenovou jsem se jí přímo zeptal, proč ona sama nechce o těchto věcech hovořit. Odpověděla mi, že ty věci má jakoby zasunuty v šuplících, o nichž ví, kde jsou, ale že je neotvírá. Mívala zpočátku děsivé sny - po narození prvního syna, kdy se jí zdálo, že jí ho na rampě koncentráku berou z náruče. Její manžel vždy vzal dítě z postýlky a dal jí ho do rukou. Postupně tahle šílená noční můra odezněla. Nedivil jsem se, že se k tomu nechce vracet. Podobné to měla spousta lidí. Nicméně po nějaké době někteří pochopili, že bez jejich svědectví se stane, o čem píšu v úvodu blogu. Že dojde k relativizaci, zapomnění.

Pěkný víkend.

Přečetl jsem nedávno Útěk z Treblinky. Je to děsivé čtení...Na téma úvah, proč "kulturní Němci", a jak to že, někdo realizuje klidně genocidu, mne napadá: psycholog C.G.Jung řekl o Germánech, že zůstali v podstatě pohany a Hitler vystupoval jako mocný šaman, jehož volání vyslyšeli. Tolik ke kulturnosti. Kulturnost ani vzdělání nic nezaručují, protože rozhodují i další bio-faktory. Homo sapiens je velmi násilnický, celou svou historii jen bojoval o přežití, zabíjel, co bylo slabší a neustále bojoval o moc mezi sebou. Loupež a vražda, ničení - to bylo vždy a Němci to industrializovali. Všechny okrademe a všechny zabijeme. Podstatou života je boj o přežití, silnější sežere slabšího...Ničení se objevuje v židovské Bibli velmi často už například v tzv. potopě světa - Bůh se přece rozhodl zničit komplet nedokonalé lidstvo, pak se slitoval nad Noem. Atd atd. Znáte to.

Je dobře připomínat, jakých zrudných zločinů se Němci dopouštěli a nejenom na Židech a hlavně také co tomu předcházelo.

Například, že na holocaust bylo "zaděláno" u Němců daleko dřív než po politickém a ideologickém vítězství nacismu. Německý filozof Johann Gotlieb Fichtel už na přelomu osmnáctého stol. vyslovil teorii, že ne všichni, kdo mají lidskou tvář, jsou lidé. Což nacisté převzali a razili později Němci všeobecně sdílené přesvědčení, že Židé nejsou lidé a podle toho se k nim chovali. Je bláhové razit myšlenku, že takto smýšlela jen menšina Němců. Kdyby tomu tak bylo, nemohl by mít nacismus, se všemi svými zrůdnostmi, u Němců tak masovou podporu.

Díky za potřebnou připomínku!

Stojí mi nad tím rozum, proč zrovna Židé jsou odjakživa pronásledovaným národem. Svědčí to o jejich vyvolení?

Židé jsou v mnoha směrech vyjímečnï...... ale hovořit o tomto národu, že je vyvolený, to rozhodně ne! To "výjimečné" se totiž nedá vztahovat na všechny jeho příslušníky.

"Jak říká Marek Orko Vácha, měli jsme jako Češi dost štěstí, že jsme se narodili o nějakých 500 km více na východ. V opačném případě bychom byli součástí oné mašinérie..." - Tady Vácha vaří z vody. Nemáme stejnou povahu jako Němci, hlavně tu jejich poslušnost, svých jakkoli šílených vůdců. Němci dnes souhlasí s názorem, že příčinou holokaustu nebyl antisemitizmus, ale poslušnost.

Že ne? A co zvolení 99,99% komunistů ve volbách v letech 1948-1989. My jsme byli velmi poslušní. Celý národ byl proti Chartě, proti NATO atd.

Zejména za ten předposlední odstavec .

Ten odstavec je velmi, velmi výstižný a varovný

Co je šoa, lze také přiblížit na detailnějších příbězích. Můj otec studoval těsně před válkou na gymnáziu v menším městě a měl ve své třídě řadu spolužáků ze židovských rodin. Za války potom přišly transporty a z otcových kamarádů ze školy se vrátili domů tuším jenom tři. Všichni ostatní zahynuli. Dva z nich ještě v šedesátých letech poměrně pravidelně navštěvovali naši rodinu. Jednoho z nich si dobře pamatuji. Byl přátelský, otevřený a zvláštním způsobem, pokojně a bez zášti vyprávěl o tom, jaký byl život v koncentráku. Hladověli k smrti, dostávali jen občas plesnivé slupky od brambor. Říkal, že racionálně vzato se to nedalo přežít, ale pak dodal: "Chtěli jsme přežít, a tak jsme přežili. Rozumem to však vysvětlit nejde".

Asi Vám neřekl všechno. Já od jednoho přeživšího detaily jak přežíval slyšel a nebylo to sice nijak přívětivé, ale velmi inspirativní a drsné vyprávění. Od té doby jsem velmi rezervovaný k příběhům z toho prostředí, jejichž většinu tak považuji za báje.

Pravdě podle mne je hodně blízký román od Remarqueho "Jiskra života"

Karma, a nám všem přeji nezapomínání...