Pane Bubíku, přiznám se, že Vám nerozumím. Váš druhý odstavec vyznívá jako jakási výtka. Existuje značné množství nemocí, kdy je pacient léčen, ale není úplně vyléčen (namátkou třeba diabetes mellitus - se světlou výjimkou ing. Zemana, který si ji vyléčil sám). To přeci neznamená, že je to špatně. V minulosti bylo značné množství nemocí, kdy se léčilo bez vyléčení, aby po mnoha letech byl nalezen způsob. jak se choroby zbavit úplně.

Máte samozřejmě pravdu v tom, že je pouze a jen na nemocném, jestli chce být léčen či ne. O tom je koneckonců i můj článek. Rozhodnutí jestli vůbec a jak je plně v rukách nemocného. O tom není přeci sporu.

Já se pouze stavím proti tomu, aby lékař byl ten, který bude tím, kdo jej zabije.

Dobře vyargumentovano. Osobně myslím, že euthanasie může rozumně fungovat jen když je dokonalá péče o dlouhodobě a nevylecitelne nemocné. Což není.

Mám na tuto záležitost naprosto stejný názor jako Vy a oceňuji, jak jste důvody velmi precizně podepřel jasnými relevantními argumenty.

Karma

Za druhé bych rozhodovat neuměl. Ale já osobně, kdyby to bylo nutný, bych tu možnost měl rád.

Jinak Euthanasie je povolea jen ve 4 evropskych zemich: Belgii, Hollandsku, Luxembursku a Svycarsku.

A vubec to neni levne. Zadna pojistovna to nehradi.

Ovšem jsou země, kde k ní přijdete úplně zadarmo. Palestina, Afghánistán a tak.

Ano, je to problem.

Priklad:

Muj bratr mel zacatkem devadesatych let nehodu na kole s urazem hlavy. neurolog v motolske nemocnici mne pozadal, zda bych mu nemohl privezt leky. Diky kamaradovi, lekari v nemocnici to nebyl problem. podle toho neurologa jsem mu pry tim zachranil zivot.

Ovsem zrejme se vse v mozku jen leky vylecit neda a casem mel problemy s udrzenim rovnovahy a skoncil v jednom ustavi se zvlastni peci na brehu reky Sazavy.

prvni navstevy byly celkem normalni, ale po case jsem uz vzdy jen slysel jeho: Uz aby si mne Panbuh vzal. A prerazovali ho z jednoho oddeleni do druheho se stale horsi peci.

Tady vidim problem s tim souhlasem k ukonceni zivota. Dokud byl jeste rozhodovanischopny, jiste by ho neco takoveho nenapadlo. A v tom pozdejsim stadiu by uz zadny soud neuznal, ze ten odchod byl dobrovolny.

Mne nastesti upozornila kolegyne ze existuje t.zv. patientenverfügung, kde mohu resit aspon to, zda chci,nebo nechci viset mesice na nejakych slahounec.

Jestli to nekde umoznuje zakon bez souhlasu pacienta, povazuji za naprosto sokujici a nepripustne (nebo jsem to spatne pochopil?)

Za clanek karm

České nemocnice jsou v průměru každý rok asi dva až tři měsíce zcela prázdné, bez pacientů, takhle neplýtvá žádná západní země, tzn. peníze v českém zdravotnictví tečou mj. na nesmyslné zachovávání nadbytečných nemocnic. Evropské soudní instance by vám řekly, že stát, který má ve zdravotnictví kolem 300 miliard Kč, nemůže povolit odnímání život udržující péče na základě ekonomických úvah, tedy úvahy o dalším neudržování života lze odvíjet výlučně od medicínských kritérií, ale také dle přání pacienta (ten má primární právo zkoušet dál prodlužovat svůj život). Podle přání pacienta lze u nás praktikovat pasivní eutanázii vč. paliativní péče (pokud ji pacient chce), ta ale u nás nefunguje dobře v celostátním měřítku (je třeba regulovat počet zdravotnických subjektů vyváženě v krajích a kontrolovat kvalitu péče) - na to ale u nás chybějí §§, které existují v zahraničí. Teprve pak bych zvažovala pro a proti ve vztahu k aktivní eutanázii, nezastírám, že v Belgii či Nizozemí zjistili v praxi problémy, např. lékaři tam často případ této eutanázie nenahlásí kontrolní komisi, ač je to trestné. Němci to vyřešili správnou péčí o umírající (ti mají právo říct si např. o vyšší dávky morfia) a tolerancí vůči rodinám, které doprovodí svého blízkého do Švýcarska za asistovanou sebevraždou. Švýcaři si to rozhodli v opakovaném referendu, na rozdíl od Čechů věděli více, o čem hlasují (usmrcení lékařem je tam zakázáno).

Uzákoněním euthanasie se odebere lékařům práce (a tudíž se zmenší příjem) a farmaceutické závody přijdou o část trhu.

I tento aspekt je třeba vzít v úvahu.

Jinak karma.

Tomáši, protože i já uvažuji v těchto sentencích, jen to neumím tak erudovaně pojmenovat a rozebrat, děkuji Ti za blog na toto těžké téma.