V podstatě jsem měl podobné zážitky.

Jen pes byl NO a neutíkal (na cvičišti zvládl přeskočit asi s 20cm rezervou 1m).

Kohout přežil (měl k sobě 10kamarádek).

Dokonce jsem naučil psa nereagovat na pohyb slepic a nechat je žít. Stačilo si vzít židli a číst u slepic knihu (pes ležel vedle) a byl občas upozorňován, že tohle NE. Asi po týdnu (dočetl jsem knihu) jsem přestal s výcvikem (už jsem ji neodkládal do slepičího výběhu) a doufal, že to nějak vyjde . Vyšlo to. A to si troufly ji i klovnout do nohy !

Naše slepice byly hájené, u cizích (tulačky od sousedů) to neplatilo. To jsem sice nezamýšlel, ale trestat jsem ji za to nesměl (hájila své teritorium). Jak ovšem rozlišila naše a cizí jsem nepochopil .

Taky Váš pes neměl rád umývání proudem vody z hadice ?

Dokázal vyvinout málem nadzvukovou rychlost při změně souřadnic .

U koček jsem naučil dceru (tehdy 6let) stříkat vodu (z podkroví) z 5ti litrového kyblíku na naši kočku, když její zvukové projevy při sexování s kocoury budily a nedovolily dceři spát .

Nesmíme zapomínat, že ženy mívají dost často poslední slovo. :) Včeličkám fandím.

A Vám taktéž. Vydržte. ;)

Děkuji za výborné pobavení. A ještě si, Tomáši, dovoluji srdečně pozdravit Tvoji báječnou ženu, jejíž zvířecí nápady jsou mi veskrze sympatické!

Sympatie, jak je možno vidět, může mít různé podoby a akcent. Ale každopádně díky, Zdenko.

Poděkování za pobavení, karma pro Vaší ženu za včeličky.

rádo se děje, pane Kloboučníku. A přeji pěkný večer.

V mládí by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme mít doma zvířátka. ( Nemyslím tím malé děti). Jenže jsem se zamilovala a můj manžel měl doma kočku, pak přišla druhá a třetí, aby té druhé nebylo smutno. Čtvrtá má dnes svátek, posílám ji vzpomínku do kočičího nebe. Zařekla jsem se, že už nikdy žádnou kočku ani jiného tvora doma nechci. Jenže... moje drahá polovička na dotaz, kdy budeme mít další kočku každému říkala že je to otázka času. Najednou mi chybělo to povídání s tvorem, který neodmlouvá, to jemné pohlazení oušek a promlouvání do kočičí duše. Tak jo, pořídíme si starší kočičku, vše dopadlo jinak. Zalíbilo se nám kotě kočičky a nakonec jsem prohlásila, že potřebuje kamaráda a přibyl rovnou i bráška kocourek.

Jsou lumpíci, ale nemají žihadla. :-)

A co takhle něčím překvapit manželku

Soňo, Jan je nepochybně nekorunovaným kočičím králem zde na blogu a tak samozřejmě chápu jeho preference.

Manželku bych překvapil tam akorát medvídkem mývalem, po kterém touží...

Teda, parádně jsem se pobavila, díky!

Můj muž má psa, slepice i včely. Fascinovaně ve společnosti vypráví, že slepice ho poslouchají víc než ten pes.

A med se taky hodí... pozdravuj paní!

díky, ale s medem to zatím vypadá dost bledě....

"My se o něj budeme starat" to je přesně ta věta, ze které mi naskakuje husí kůže. Karma

"My se o vás postaráme" pravil i pan Tomio Okamura....

My jsme měli kočičku, která byla přímo reprodukční perpetum mobile. Dokud krmila koťata, zákrok nešel provést a když už by to šlo, byla už zase v očekávání. A žádný kocour široko daleko nebyl u nás k vidění. Když už na mě známí místo pozdravu zdaleka volali "kotě nechci", kočičku jsme v inkriminovanou dobu museli nekompromisně zavřít doma.

K nám přišla jako vystresovaný bezdomovec a dost dlouho trvalo, než se opovážila překročit práh, do té doby bydlela v pergole porostlé břečťanem. Když pršelo, bylo mi jí líto, tak jsem pokaždé vylezla na štafle a nad pergolou otevřela deštník. A pak jsem sousedům vysvětlovala, že mi ještě fakt nehráblo...

Hm, tak včely mou Nejmilejší ještě nenapadly....Ale vy zas nemáte stádo koz, heč

Tak to tedy ne.... a doufám, že jí to nenapadne....

Máme pět psů a vzájemně se všichni máme rádi, u nás by se vám nelíbilo.

Návštěvu bych dal, venčení nikoli.