Tak tohle se mi hodně líbilo...

Šárko, děkuji...

vzrušující čtení

díky za návštěvu.

Nic není jak dříve. A ne vždy je radno se vracet a očekávat, že cokoli zůstalo beze změny. Pokud se to očekává, zákonitě přijde i možné zklamaní, pro někoho až hořkost. Jen vzpomínky mohou být ,,věčné", ač někdy mohou vyblednout,jindy i ony mohou být až klamem. Je to o zrání člověka a poznání běhu života, tedy i času. Pokračováním vlast, života pak jsou děti, jako i my jsme pokračováním životů našich předků. Není to tak složité, možná, ač jak u koho, jen stačí si to uvědomit.

P.S.: já sám se málokdy vracím, ne že by nebylo kam a proč, i za kým, ale čas a s ním přicházející změny jsou mnohdy až neúprosné.I své vlastní minulé životy žijeme dál. I v sobě.

P.S.: a k oné hudbě. Ano. Jde o symfonii života. Nic více, ale ani nic méně. A tu umí i zná, tedy snad, každý, i kdyby byl slepým.

Skvělý příběh- více než ,,podobenství"

K tomu není co dodat.

K tomuto blogu musím souhlasit s hodnocením, které napsala paní Kielbergová. Ode mne karma.

Moc hezké, pane doktore :-)

„Pane, co vlastně hledáte ?“ ..., vybírám jako základ osy napsaného textu ! Ten text, jste nesepsal Vy osobně, on jej píše život samotný. Pravda je, že každý z nás je autorem a čtenářem zároveň ! Jistě, jsou i tací ., kteří si tu úvodní otázku nekladou . Ba, i celý - svůj příběh chápou, jako slibně vypůjčenou knihu z městské knihovny ! Nejlépe ji vrátit a vzít si nějakou jinou ... Snažím se proto,být čtenářem poctivým - Co jsem si vypůjčil, očítám až do konce. To mne dovedlo k poznání, že v příběhu , mám svou roli ! Pak tedy - I dědkovi s babičkou památeční desku vyrobil ! (Metoda pískování). Je to zmotnění úcty - pravda, není to nutné. Dobré by bylo , kdyby pak ti mladší přišli a sdělili - Příběh našeho otce, pak dědka byl dobrý , následujme jeho příkladu ! To by, panečku byla deska ! ...

Tomáši... krásná knížka to neva, že na knížku krátká

Radko, od Vás to těší dvojnásob.