Lze odpustit komunistům?

11. 12. 2014 17:36:17
S posledním vystoupením poslankyně Marty Semelové v Parlamentu ČR se nutně vrací otázka, zda je vůbec možné nějaké odpuštění těm, kteří tuto zemi mrzačili 40 let.

Jedním ze základních atributů humanity je schopnost odpouštět svým bližním viny, kterých se na nás dopustili. Naopak, žít s pocity neustáleho ukřivdění je proviněním na sobě samotném. Základním předpokladem odpuštění je však pokání viníka, tedy uvědomění a přiznání si viny, kterých se dopustil vůči svému bližnímu. Bez tohoto prvního kroku nelze v celém procesu odpuštění pokračovat. Jakkoli se o to někteří pokoušejí, není princip tlusté čáry to, co přináší oběma stranám úlevu. Ponechává do budoucna nezhojenou ránu, která se může - a s velkou pravděpodobností se tomu tak stane - otevřít.

Naše společnost se s dědictvím komunismu nevyrovnala. Rok 1989 byl provázen euforií, pocitem, že komunismus je u konce s dechem a že my nejsme jako oni. Oni - myšleno bolševiky, kteří nikdy neuznávali, že existuje cosi jako pluralita názorů či ponechání osobní svobody občanům státu. Od doby zakladatele úchylného společenského směru Vladimírem Uljanovem byl způsob jejich politického boje dán pouze násilím vůči oponentům. Počty mrtvých se nepodařilo spolehlivě odhadnout ani autorům Černé knihy komunismu.

My - tedy všichni mimo tehdejší komunistické struktury - jsme žili pocitem, že se nic zlého už nesmí dít, že právě to, čím oni působili na nás, se už nesmí vrátit. I po 25 letech od konce komunistické vlády je jediný možný způsob další lidské existence dán právě změnou, která odstraní nenávist vůči svému bližnímu jen proto, že zastává opačný názor. Ve světových dějinách většinou vítězili ti, kteří dokázali překonat onen zhoubný pocit a přenést se přes všechny křivdy, které jim byly způsobeny.

Svět je neuvěřitelně komplikovaný systém. Ve 20. století dokázal nacismus v Německu pobláznit jinak normální a vzdělaný národ natolik, že byli schopni vyvražďovat své spoluobčany, s nimiž sdíleli po staletí společný prostor. Zejména proto byl nesmírně důležitý Norimberský proces, v němž bylo jasně pojmenováno a definováno zlo, ona "bílá nemoc", která musela být vyléčena. Teprve pojmenováním oněch zločinných atributů bylo možné začít stavět normální tolerantní společnost a zdá se, že se to povedlo.

Druhá zhoubná ideologie 20.století - komunismus - nikdy takto pojmenován nebyl. Ve většině okolních států /Maďarsko, Polsko, Slovensko/ však komunistická strana přirozeně zanikla či jen paběrkuje v anekdotických volebních číslech. U nás je situace výjimečná, umožňující lidem zvláštního ražení vystupovat na veřejnosti a bezostyšně propagovat svůj pohled na svět, tolik odlišný od všeho, co slušné lidi dělá právě tím, čím jsou. Nepotrestání zločinů komunismu jaksi vyvinilo ony nositele ze všeho, co jejich ideologie lidem mimo ni způsobila. Díky naší benevolenci oni pochopili, že není třeba pokání a tím pádem jaksi ani není co odpouštět.

Poslankyně Semelová je typickým představitelem. Zpochybňuje minulost, adoruje masové vrahy a prznitele svobody. Současnou dobu, díky níž může svobodně hlásat své odporné postoje, hodnotí negativně a poukazuje na průvodní jevy svobody člověka a problémy, které nová doba přináší. Není schopna přiznat, že její ideologie je zhoubná, dělající z člověka pouze pracujícího bez dalších nároků na různobarevnost života.

Vzpomínám si na jednu diskusi, kde těsně po revoluci diskutovali francouzští intelektuálové s našimi. Jejich doporučení "Il faut les pardoner" /je nutné jim odpustit/, bylo dáno jejich nezkušeností s opravdovým režimem. Přesto byl onen čas ideálním pro narovnání pokřivených společenských vztahů a ono doporučení snad mohlo dojít svého naplnění.

Výroky poslankyně Semelové neumožňují ani náznakem odpuštění oněch zločinů, které komunismus na našem národě spáchal. Směr jejich úvah jde navíc přesně opačně, tedy k opětovnému jitření ran jen chabě časem zajizvených. Oddaluje se onen proces, který jednou bude muset proběhnout, pokud chce naše společnost jít bez zátěže dále. Pochopí to někdy i Marta Semelová?

Autor: Tomáš Vodvářka | čtvrtek 11.12.2014 17:36 | karma článku: 40.01 | přečteno: 3439x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Politika jako cirkusová aréna

Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.

21.3.2024 v 12:14 | Karma článku: 39.79 | Přečteno: 2903 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

"Poslední mohykán"?

Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR

20.3.2024 v 11:21 | Karma článku: 35.89 | Přečteno: 2767 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Maratón - povídka na neděli

Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.

17.3.2024 v 7:04 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 324 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
VIP
Počet článků 974 Celková karma 35.46 Průměrná čtenost 2561

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...