Sbohem, Petře Hapko

Včera ukončil svůj pozemský koncert jeden z nejlepších skladatelů filmové i tzv.populární hudby naší doby. Duo Hapka - Horáček je již minulostí.

Pokud bychom měli definovat slovo "bonvinán", nejspíše každého napadne popsat Petra Hapku. Hudebního skladatele a nepřehlédnutelnou postavu bělovlasého dlouhána, milujícího silné stroje, ženy a žijícího svým vlastním životem, do něhož nikomu nic není. Opravdu žil "le bon vie" tedy dobrý život, který byl vyplněn prací a užíváním si chvil volna a odpočinku. 

Jeho život byl spjat s klavírem již od jeho raných let, v rodině byly dle všeho nejspíše geny Franze Lehára. Svůj talent zužitkoval v mnoha filmových dílech, které jsou dnes již českou či slovenskou klasikou /Tisícročná včela, Panna a netvor, Léto s kovbojem/, skládal scénickou hudbu v divadle.

Patrně nejvíce však zůstává jeho stopa v tzv. populární hudbě, kdy začal zhudebňovat texty takových veličin, jako Petr Rada, Zdeněk Rytíř a v posledních letech jeho kariéry i Michal Horáček. Jejich společné CD s názvem "Citová investice", kde rovněž zpívá, patří k tomu nejlepšímu, co bylo v jejich vzájemné spolupráci vytvořeno a tato deska je vpravdě nadčasová. 

Pokud bych měl vybrat jednu jedinou skladbu jako ukázku jeho talentu a současně i hudebního projevu, byla by to píseň napsaná pro Richarda Mullera "Rozeznávám". Slova téhle písničky jsou jedním z nejněžnějších textů a klavírní doprovod je to, co lze bez nadsázky nazvat vrcholem klavírního projevu.

Sbohem a děkujeme, Petře Hapko.