Paříž s očima navrch hlavy

Po městě nad Seinou jde chodit různě, koukat po krámech, po Eiffelovce nebo po krásných ženských s nezaměnitelným šarmem. Nebo taky koukat vzhůru. 

Tak třeba krásné hodiny v Musée d´Orsay říkají, že je ještě dost času k polednímu obědu. 

Je dost času vylézt do horního patra stejné budovy a koukat na Montmartre v poledním slunci

Skrze větvoví si pak prohlédnout pacientku, která se začala minulý měsíc pomalu ale jistě uzdravovat

Skoro každý balkón v prvním obvodu sděluje náchylnost obyvatel k zeleni, byť i jen drobné

Někteří mají zálibu jak v palmách, tak i v trochu přerostlých bonsai borovice

Jiný to s tím stínem pod lipami už vysloveně přehání

Můj balkón, můj hrad.....no spíše zahrada

Jak říkám, za Paříž zelenou a krásnější

Někteří i přes prostorovou tíseň svou vášeň neopustí

Najdou se však i minimalisté, kteří si odfajfknou čárku, ale nepodlehnou všeobecnému diktátu

Jsou i tací, kteří nejen posedí, ale i popojedou pod svou palmičkou

Výšková pozorovatelna pařížského rumrejchu v prvním obvodu

Večerní Paříží proplouvá pomalu a důstojně Titanic

Následován menšími plavidly, které nepostrádají svou důstojnost a účelovost

A je jich dost a dost. Napadá mne, jak asi vypadá prostor uvnitř této podivuhodné stavby

Uvnitř asi není snadné postavit skříň a postel

Některé se umně maskují a snaží se být krzevá větvoví spíše nenápadné

Tak na závěr: bonne nuit, au revoir et merci