Fotobilancování roku 2019

Každý fotograf to zná. Hromada fotek, kde jsou významné okamžiky i banality. Každá něco připomíná, má svou historii, slovy málo popsatelnou. Tady je ta moje roku 2019

Večerní slunce nad Atlantikem. Divadlo, které se opakuje každý den a pokaždé je to premiéra, jež se neomrzí přesto, že kulisy se mění jen málo. Foceno kdesi za Porto v Portugalsku. (tomvod)

Tohle není kulisa z hračkářství pro modeláře, ale portská Stínadla. Tady nejde říci, že by lidé k sobě neměli blízko. Porto je báječné místo pro život, kde vše plyne pomalu a nejspíše tak, jak by mělo. (jansie).

Daleko od hlučících davů, ztracena v pustině, zve kaple k zastavení a k úvahám o dosavadním životě a třeba i o tom, jestli existuje věčnost. Málokterý poutník se tady nezastaví, protože ví, že těchto míst na světě tolik není. A odměnou je mu ticho, v kterém může cosi zaslechnout. (jansie)

Most z Portugalska do Španělska. Perspektiva napovídá, že jsoucno má jasné obrysy, které jsme schopni uchopit, ale to, co je před námi se ztrácí a nikdo neví, co nás čeká, až ho přejdeme. (tomvod)

Nedotknutelní je skvělý francouzský film o vztahu nemohoucího a jeho pomocníka. A tady jsem je náhodou potkal. Snímek je statický, ale po chvíli sledování bylo jasné, že jsou to oni. (tomvod) 

Pouť. Cesta, na které má člověk čas a prostor, aby promyslel věci, o kterých neuvažuje či uvažovat nechce. A na pouti zjistí, že věci "důležité" jsou tady zcela bezvýznamné a naopak, přehlédnutelné "maličkosti" začínají být zásadní. (jansie a tomvod)

Katedrála v Canterbury. Místo, kde šly dějiny a kde se člověku tají dech nad dílem těch, co tu byli před námi a chtěli nám nechat cosi, nad čím můžeme jen v tichu stát a uvažovat, co zanecháme zase my. 

A ještě jednou stará dobrá Anglie. Posedět v růžové zahradě u šálku typického anglického čaje a v té nejlepší společnosti, jakou si umím představit. Oh yes. 

Cesta do vody. Vždycky jsem si myslel, že vodníci nejsou. Tady - u Modrého jezera v Chorvatsku ale určitě jsou, protože mají svůj chodník, aby si nepodrápali své červené botičky. 

Perspektiva chrámu a nebe v Neratově. Místo, kde lidská urputnost a zanícení dokázala nemožné. Pro mne je Otec Josef Suchár novodobým misionářem, jedincem, o kterém B-h říká, že je solí této země (tomvod).

Moje pracovna. Jsem pod střechou, obklopen symboly, obrazy a fotografiemi těch, kteří mne provázejí a kteří mi pomáhají. A kteří mají můj vděk (tomvod)

Krnovská synagoga. Také doklad lidské vůle, kdy se z demoličního objektu stal důstojný stánek pro oslavu Ha šem. Místo, které žije nejenom kulturou, ale i Jeho oslavou. 

Svátek Simchat Tóra a čtení posvátných textů. (tomvod)

Dnes začíná svátek světel, Chanuka. A tak přeji všem, kterých se to týká, ale i těm, kteří slaví v těchto dnech narození Krista a také i těm, kteří mají svátek vánoc, protože se mají rádi a jsou spolu, dobrý a sladký rok 2020.