Zápisky zoufalého lékaře - pokrok nezastavíš
Když jsem coby elév naskočil před mnoha lety do rychlíku, zvaného zdravotnictví, netušil jsem, že lékařská fakulta trestuhodně opomněla jeden - a jednoznačně nejdůležitější - předmět výuky. Co mi byly platné znalosti mozkových drah, drobných perforujících tepének krzevá spodinu lebeční či dokonalá znalost průběhu všech 12 hlavových nervů. Vše mi bylo tak říkajíc na prd. Neuměl jsem psát na stroji, což byla jednoznačně hlavní doktorská činnost.
Lékař totiž v oněch letech musel vše datlovat na již výše zmíněných psacích strojích tajemných značek. A to minimálně ve 4 kopiích, kde - pokud v nepozornosti či únavě - otočil kopírák obráceně, měl o zábavu postaráno a vyšetřovnou se posléze nesl temný ryk. Při zvyklém denním počtu tří nových pacientů a současně tří propuštění - tedy s nutností zapsat jak anamnesu, tak i výsledky vyšetření a pracovní či definitivní diagnosu - zabrala tato kratochvíle podstatnou část pracovní a popracovní doby. Pamatuji si na jednu kolegyni, která uměla všemi deseti a ještě nemusela koukat na klávesnici a byla schopna se mnou navíc hovořit o správném pěstování česneku. Té ženě jsem bezbřeze záviděl.
Moje ťukání dvěma prstíky připomínalo svou frekvencí tikot pedlovek a rovněž výsledek byl tristní. Nehovoře o tom, když šéf usoudil, že uvedená diagnosa je naprostý blábol a já byl nucen psát vše znova.
Tento stav mi vydržel do roku 2003, kdy jsem usoudil, že mám do pense ještě daleko a že tedy budu muset provést svůj zásadní životní obrat a že i jako úplný počítačový křovák musím zcela změnit svůj styl života. Objednal jsem si firmu, která mi provedla zasíťování celé ordinace a provedla zaškolení, při kterém bylo vše jasné a přehledné. Jako malé dítě jsem se těšil, jak jednoduše povedu svou praxi.
Další den jsem po ránu odvážně zapnul obrazovku. Po chvíli jakéhosi brumlání mne obrazovka oslovila nějakým nesmyslným dotazem, jestli něco chci nebo nechci. Vyřešil jsem Sophiinu volbu tím, že jsem souhlasil. Nutno pokorně přiznat, že mi počítač dal ještě jednu šanci s dotazem: "fakt co chceš?" Nenechal jsem se zmást a statečně stiskl "Yes".
Na obrazovce se začaly objevovat jakési tabulky, v kterých létala čísla, hieroglyfy a to bez jakékoli ingerence z mé strany. Po zhruba 30 vteřinách se počítač sám od sebe vypnul a obrazovka blikla nějakou bludičkou, nejspíše ve smyslu signálu, že jsem se pod jejím vlivem dostal do šumavských slatí a že jsem bídně utonul. Opětovné zapnutí počítače již nemělo na další jeho činnost žádný vliv.
Technik firmy, kterého jsem přivolal, vstoupil do ordinace s pohrdavým úsměškem. Dobře věděl o své momentální převaze a i jeho řeči nebyly prosty kázání, které jsem naposledy slýchával v batolecím věku charakteru "tytyty".
"Tak co jste prováděl, doktůrku?" byl jeho první dotaz. Když jsem mu sdělil včerejší vyřešené dilema s mým opakovaným "yes", pohlédl krátce ke stropu a zafuněl. Dodnes si pamatuji jeho pohled, kterým zpravidla hledíme na blbečka, který se při testu inteligence snaží napasovat čtverec do kolečka. Pak si vyhrnul rukávy a začal. Nikdy jsem nevěřil, kolik různých stránek, odkazů, vět v rámci nápravy atd. se musí učinit, aby kdokoli negoval jedno pitomé hlasování. Po půlhodinové práci se na obrazovce konečně objevila ikonka s programem pro nemocné, IT technik si teatrálně setřel pot z čela a provedl instruktáž, z které jsem srozuměl pouze to, že nemám už příště hlasovat a raději zavolat. Ostatní termíny byly řečí jiného kmene.
Další den jsem s precizností pyrotechnika, který odminovává pole okolo své zahrádky, opatrně ťukal do kláves, abych zase nezmáčkl cosi, co mi položí nějakou otázku či přímo neprovede black out. Stav vydržel přesně týden, kdy jsem nějakým neopatrným pohybem přejel nechtě klávesnici. Na obrazovce se objevila jakási tabule, která nešla smazat, vypnout, oblíbené restartování ne ni nemělo pražádný vliv.
Ti, kdo znají obraz Edvarda Muncha "Výkřik", mají velmi mírnou ukázku, jak jsem vypadal. Půl hodiny jsem se utápěl v depresi, co dále a má pozorná zdravotní sestra mi přinesla velký fernet jako nezbytnou první pomoc. V okamžiku, kdy mne deprese a fernet popostrčily k telefonu, abych pokorně a zajíkavým hlasem opět povolal mého spasitele, se do dveří ordinace vpotácel zmíněný technik - zlomený v pase - což ovšem nebyl projev úcty, ale prachobyčejného housera.
"Tak co jste prováděl, techniku?" chtělo se mi sadisticky zvolat, ale jsa vybaven etickým kodexem a rodičovskou kinderstube, přistoupil jsem citlivě k trpícímu a poptal jsem se na okolnosti vzniku a průběh.
Jsem asi miláčkem Všemohoucího, neboť se mi podařilo provést chiropraktický manévr a technik se poprvé po cca 3 dnech narovnal.
"Zlaté ruce, pane doktore", zajásal ten vševěd. "Co pro vás mohu udělat?"
Mlčky jsem jej přivedl k obrazovce, na které se skvěla ona nezničitelná tabulka.
"Umíte to zlikvidovat?" zeptal jsem se pevným hlasem, neboť jsem si byl vědom své krátkodobé morální a odborné převahy.
Technik - už pohyblivý, vynechal zvyklou tirádu a začal vyšívat na klávesnici svá šamanská kouzla, aby po chvíli prokletá tabule zmizela.
"To nic není", povídá, "a až se vám to zase posere, klidně a bez obav volejte, Jsem tu přece pro vás" dodal laškovně s přihmouřeným očkem.
Od těch dob mám klid. Samozřejmě, že se počítač občas vydá do hlubin temného vesmíru, případně mi začne cosi sdělovat a nutí mne k jakémusi "delete filé" či "upgráde".Já však mám své telefonní číslo a maníka, který má dobrou paměť a vděk. Pro boj s technikou mám svého rytíře.
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Tomáš Vodvářka
Politika jako cirkusová aréna
Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.
Tomáš Vodvářka
"Poslední mohykán"?
Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Tomáš Vodvářka
Platby u lékaře jako never ending story
Nedávno se v médiích opět objevil článek o tom, že někteří lékaři vybírají peníze za ošetření pacienta, aniž by na to měli právo. Jako vždy, diskuse "znalců" obsahuje řadu mýtů, nepravd a dokonce i invektiv. Jako to tedy je?
Tomáš Vodvářka
Tak Lipavský je ....
Jen málokdo je nejspíše překvapen. Příznivci ANO vědí, že pro ostré slovo jeho předseda nejde daleko, nejspíše jim to i imponuje. Odpůrci to vědí taky a nejspíše i proto jsou jeho nevoliči.
Tomáš Vodvářka
Tak báťušku nám odkrouhla síájej
V choré mysli se urodí ledasco. Někdo se prohlásí Napoleonem, druhý má mozek z Pluta, třetí si je jistý, že po něm jdou. A mnoho dalších slouží buď k obveselení nebo jako subjekt vlídné lékařské péče v příslušném zařízení.
Tomáš Vodvářka
Co jiného mohl Putin dělat?
V den 2 let trvání ruské "speciální vojenské operace" jsem napsal článek, týkající se tématu.Byl jsem upozorněn, že je nutné některé čtenáře ujistit, že jde o ironii. Dnešní je bez její špetky
Tomáš Vodvářka
Drahý soudruhu Vladimíre Vladimíroviči
Obracím se na Vás při příležitosti dvou let trvání speciální vojenské operace, kterou někteří poťouchlí komentátoři označují nesmyslně jako válku.
Tomáš Vodvářka
Radostný život v socialismu
Kolega Vlastimil Furst napsal dva podobně tématické články o "radostech" života v socialistickém Československu. Právem jsou t.č. nejčtenější, neboť názory se různí. Rád bych tu mozaiku ještě doplnil ze svého pohledu.
Tomáš Vodvářka
Danse macabre
A je to tady. Jiří Paroubek je opět na scéně. Stal se předsedou strany Česká suverenita sociální demokracie, jejíž zkratka ČSSD samozřejmě vůbec nic neevokuje.
Tomáš Vodvářka
Dvě petice o Israeli a pásmu Gaza
V minulých dnech se v souvislosti se situací v pásmu Gaza objevily dvě petice, jež popisují stejný stav ze dvou různých úhlů pohledu. Nabízím laskavému čtenáři svůj pohled na obě
Tomáš Vodvářka
Od popela ke květům a ještě kousek dál
Popeleční středou to začíná a nedělním ránem to končí. Mezi tím je prostor ke ztišení a úvahám o podstatě naší existence
Tomáš Vodvářka
O některých pojmech současné doby
V tomto blogu přináším některá upřesnění pojmů, jež jsou používána jak na blogu idnes, tak i na jiných fórech veřejných diskusí.
Tomáš Vodvářka
Poslanec SPD Radek Koten jako prototyp současné politické scény
Abraham Lincoln kdysi pravil, že je lepší vypadat jako pitomec, než slovním projevem tento předpoklad potvrdit. Je jisté, že tento předpoklad potvrzuje i naše současná politická scéna.
Tomáš Vodvářka
Výzva ke změně politiky české vlády vůči Israeli.
Kolega Lubomír Stejskal napsal blog, týkající se nedávné petice zhruba stovky českých intelektuálů, požadujících změnu postoje české vlády vůči politice státu Israel.
Tomáš Vodvářka
Zombie nejsou jen v béčkových filmech
Taky se občas díváte na béčkové |(či spíše céčkové atd.) filmy, kde se nočními ulicemi pohybují podivné mátohy s trhavými pohyby a upřeným vyhaslým zrakem? Většinou končí špatně....
Tomáš Vodvářka
Quo vadis, Česká lékařská komoro ?
Média stále přinášejí další informace, že je čím dál tím větší problém najít odpovídajícího specialistu v terénní praxi.. Zdá se, že jednou z příčin bude i organizace, původně zamýšlená jako stavovská - ČLK.
Tomáš Vodvářka
Má ještě někdo iluze o tom, co se děje v pásmu Gaza?
Média přinesla znepokojivý údaj, že pracovníci UNRWA (organizace, která se stylizuje jako pomoc pro uprchlíky v pásmu Gaza), se zúčastnili páchání zhovadilostí dne 7.10.2023. Podporující státy ukončily financování.
Tomáš Vodvářka
Dnes je den holocaustu
27. leden je celosvětově připomínán jako Den holocaustu. V tento den Rudá armáda dorazila k branám koncentračního tábora Osvětim, kde nalezla sedm tisíc přežívajících lidských bytostí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 974
- Celková karma 35,65
- Průměrná čtenost 2562x