Dne 17.11.2018 bylo na stejnojmenném serveru již téměř 4 tisíce splněných přání a necelých 8 tisíc těch, která se plní. Pokud si dá někdo práci a projde si seznam přání splněných či ještě nesplněných, najde vedle logických věcí /PC, větší obrazovka televize atd./ i daleko prozaičtější předměty touhy našich věkovitějších spoluobčanů.
Tito lidé se přejí poměrně často invalidní vozík, polohovací lůžko či jiné potřebné pomůcky, které se nám - mladším a zdravým - zdají docela bizarní. Pro ně jsou však mnohdy zásadním předmětem pro možnost pohodlného vyspání či pohybu v okamžiku, kdy již nejsou schopni se sami přesouvat byť jen po místnosti. Jinak řečeno, nejde o rozmar starého člověka, nejde o nadstandard jedince, který roupama neví, co by ještě chtěl.
Z praxe vím, že předpis těchto pomůcek je vázán na jisté předem dané odbornosti lékařů - specialistů (obor ortopedie, neurologie aj.), kde však po patřičném zdůvodnění nejsou ze strany zdravotních pojišťoven kladeny zásadní překážky. U dražších pomůcek (elektrický invalidní vozík stojí okolo 130.000,- Kč, polohovací lůžko v základní verzi cca 30.000,-) je třeba vypsat několik papírů s medicínským rozkladem potřebnosti, nicméně pokus lékař vyplní vše řádně, je žádaný předmět přidělen. Jelikož jde o předmět vyšší ceny, je nutné schválení revizním lékařem, ty velmi drahé předměty však pro svou cenu vypadávají z "rozpočtu" daného zařízení a tak lékař není za jejich předepsání nijak sankcionován.
Z tohoto pohledu mi není jasné, proč potřebným starším lidem, u kterých je prokazatelný fyzický hendikep, není tato žádost splněna jaksi mimo deklarovaná přání, tak nějak samozřejmě, bez nutnosti umísťování těchto přání jako předmět životní či aspoň vánoční touhy.
Stejně na mne působí občasná prezentace postiženého spoluobčana v televizi, kde zoufalí rodiče požadují pro postižené dítě v domácí péči například ono polohovací lůžko či potřebný dýchací přístroj. Proč se musejí ponižovat před kamerou, drásat city diváků a zakládat konta, na které pak dobrodinci přispívají. Jestliže někdo hledá nějaký důkaz selhávání státu jako garanta služeb svým občanům (platícím daně), pak toto je kvintesencí řečeného.
Ježíškova vnoučata mají dělat a dělají radost. Měla by však plnit opravdová vánoční přání a ne suplovat nedostatečnost státu.
Jako ten pán z domova důchodců, který si přál pod stromeček láhev rumu.