Tragický stav naší země
Ráno mne probudil řinčící budík v 5.15 hodin, což je krajní čas, abych stihl šichtu v Nové huti Klementa Gottwalda. Poslepu jsem zapnul rozhlas po drátě, kde po radostné znělce sděloval komentátor, o kolik tun více jsme vytavili ve srovnání s minulým rokem a že se opět chystáme na tradiční boj o zrno. Pravda, počasí nám tolik nepřálo, pršelo o dva dny déle, ale naši stateční družstevníci spolu s brigádami studentů to jistojistě zvládnou.
Uklidněn tímto prvním ranním sdělením jsem otevřel ledničku, kde bylo mléko v plastovém sáčku a včera urvaný poslední jogurt v regálu našem obchodě nazvaném bůhvíproč Mléko-sýry. Chleba od včerejška jsem musel nakrájet na drobno, protože už půl roku čekám na zhotovení protézy a jsem v naději, že se to do konce roku stihne.
Oblékl jsem si šaty po tátovi, koneckonců ještě předválečná přešitá kvalita cosi vydržet musí a současný sortiment v obchodě Oděvy-textil neskýtal záruku, že mne po vyšvihnutí v jejich sortimentu ihned neangažují do nějaké comedie dell arte.
Vyšel jsem ven z domu na zastávku autobusu, protože na auto musím ještě čekat asi dva roky, pořadník je neúprosný a nemám známého v Mototechně. Emigrovavšího bratrance se mi podařilo úspěšně zatajit před prověrkovou komisí, takže nemám v kádrovém spisu ani ň, ale na druhé straně nemohu dostat ty prokleté mařeny. Autobus přijel načas, ale byl tak narvaný, že jsem se jen posunul blíže k ostrůvku v naději, že do dalšího se už dostanu. Když se mi to povedlo, musel jsem jako vždy inhalovat odér "Živých květů", oné jediné odporné voňavky dostupné v drogeriích a pánské pižmo, které nešlo tlumit ničím.
V práci jsem měli politickou čtvrthodinku, kde nám šéf stranické organizace našeho závodu sděloval, že záměry imperialistů na naší západní hranici jsou stále agresivnější a že je třeba jim čelit. Skončilo to dobrovolným výběrem desetikoruny na podporu statečného boje našich angolských soudruhů, takže představa, že bych dnes zašel po šichtě na dvě plzně, se rozplynula kdesi v Africe.
V práci jsem usedl do naší svačinárny a čekal, až se cosi bude dít. Nedělo se nic, jednou za dvě hodiny jsem obešel jakési budíky, zapsal jejich hodnotu a poté se opět uchýlil do azylové boudy. Dle sdělení mistra se zapovídalo ležení a čtení čehokoliv jiného než Rudého práva. Jinak bylo dovoleno vše.
Po šichtě, na které jsem se jako všichni předřel, jsem dojel domů. Dnes jsme měli právo odjet dříve, protože byl pátek a byly volby. Jak jsem mohl zapomenout? Už asi dva měsíce pionýři v rádiu nabádali rodiče, aby rozhodně nezapomněli zvolit svou, ale hlavně jejich šťastnou budoucnost. Dozvěděl jsem se, že byli vybráni ti nejlepší z nejlepších, kteří se jako z udělání sešli v jedné politické straně. Takže onen výběr byl vlastně velmi snadný, což mne uklidnilo, protože bych opravdu nerad hodil svůj cenný hlas nějakému lemplovi či zaprodanci a ztroskotanci.
Ve volební místnosti seděli ti opravdu zapálení soudruzi a po kontrole mého občasného průkazu jsem obdržel jeden lístek, který jsem donesl doprostřed místnosti k papírové krabici s hvězdou. Tam jsem jej bez čtení či škrtání vhodil, za což jsem si vysloužil široký úsměv předsedy volební komise. Nějaké zástěny byly před drahným časem zrušeny jako buržoazní přežitek.
Šel jsem domů, míjely mne zapáchající trabanty s řidiči, kteří se již dostali po letech k oné pomyslné metě čísla v pořadníku. Ony zábrany s nápisem "Pozor padá omítka" pak nutily občas vskočit těm mobilním do cesty, ale aspoň si vyzkoušeli své brzdy. Musel jsem jít opatrně, protože výkopy byly všude, ale pracovníci komunálních služeb byli vytíženi jinde, zpravidla na melouchu či v hospodě na pivu. Věděl jsem, jak jsou přepracovaní, protože na opravu kapajícího vodovodního kohoutku jsem musel čekat asi dva měsíce.
Po příchodu domů jsem se dozvěděl, že jsme opět dosáhli skvělých volebních výsledků, zhruba na úrovni 99,98%. Která strana ve světě má takovou podporu, ptal se soudruh Jambor, zvaný Vykladač Písma, v televizi sovětské výroby. Musel jsem připustit, že málokterá a že mne to uklidňuje.
Jó, jak jsem rád, že nežiji v tom dravém kapitalismu. Tam je vše chaotické, ceny zboží kolísají a proletariát trpí a úpí a pořád pokukuje po naší krásné zemi, kde člověk opravdu dýchá svobodně a celý den si u soustruhu prozpěvuje. A bohužel, těch proletářů z NSR je tolik, že náš stát prostě musel postavit na hranicích ty dráty, abychom si udrželi naši skvělou úroveň.
V klidu jsem ulehl do lože v našem panelákovém bydlení 2+1 o 45 m2, na které jsem také čekal asi 4 roky. S ženou jsme se drželi ve tmě za ruce a říkali si, jak jsme opravdu, ale opravdu šťastni, že můžeme žít v tak krásné zemi a že nikdy, ale opravdu nikdy nechceme žít v jiném společenském systému.
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Tomáš Vodvářka
Politika jako cirkusová aréna
Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.
Tomáš Vodvářka
"Poslední mohykán"?
Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Tomáš Vodvářka
Platby u lékaře jako never ending story
Nedávno se v médiích opět objevil článek o tom, že někteří lékaři vybírají peníze za ošetření pacienta, aniž by na to měli právo. Jako vždy, diskuse "znalců" obsahuje řadu mýtů, nepravd a dokonce i invektiv. Jako to tedy je?
Tomáš Vodvářka
Tak Lipavský je ....
Jen málokdo je nejspíše překvapen. Příznivci ANO vědí, že pro ostré slovo jeho předseda nejde daleko, nejspíše jim to i imponuje. Odpůrci to vědí taky a nejspíše i proto jsou jeho nevoliči.
Tomáš Vodvářka
Tak báťušku nám odkrouhla síájej
V choré mysli se urodí ledasco. Někdo se prohlásí Napoleonem, druhý má mozek z Pluta, třetí si je jistý, že po něm jdou. A mnoho dalších slouží buď k obveselení nebo jako subjekt vlídné lékařské péče v příslušném zařízení.
Tomáš Vodvářka
Co jiného mohl Putin dělat?
V den 2 let trvání ruské "speciální vojenské operace" jsem napsal článek, týkající se tématu.Byl jsem upozorněn, že je nutné některé čtenáře ujistit, že jde o ironii. Dnešní je bez její špetky
Tomáš Vodvářka
Drahý soudruhu Vladimíre Vladimíroviči
Obracím se na Vás při příležitosti dvou let trvání speciální vojenské operace, kterou někteří poťouchlí komentátoři označují nesmyslně jako válku.
Tomáš Vodvářka
Radostný život v socialismu
Kolega Vlastimil Furst napsal dva podobně tématické články o "radostech" života v socialistickém Československu. Právem jsou t.č. nejčtenější, neboť názory se různí. Rád bych tu mozaiku ještě doplnil ze svého pohledu.
Tomáš Vodvářka
Danse macabre
A je to tady. Jiří Paroubek je opět na scéně. Stal se předsedou strany Česká suverenita sociální demokracie, jejíž zkratka ČSSD samozřejmě vůbec nic neevokuje.
Tomáš Vodvářka
Dvě petice o Israeli a pásmu Gaza
V minulých dnech se v souvislosti se situací v pásmu Gaza objevily dvě petice, jež popisují stejný stav ze dvou různých úhlů pohledu. Nabízím laskavému čtenáři svůj pohled na obě
Tomáš Vodvářka
Od popela ke květům a ještě kousek dál
Popeleční středou to začíná a nedělním ránem to končí. Mezi tím je prostor ke ztišení a úvahám o podstatě naší existence
Tomáš Vodvářka
O některých pojmech současné doby
V tomto blogu přináším některá upřesnění pojmů, jež jsou používána jak na blogu idnes, tak i na jiných fórech veřejných diskusí.
Tomáš Vodvářka
Poslanec SPD Radek Koten jako prototyp současné politické scény
Abraham Lincoln kdysi pravil, že je lepší vypadat jako pitomec, než slovním projevem tento předpoklad potvrdit. Je jisté, že tento předpoklad potvrzuje i naše současná politická scéna.
Tomáš Vodvářka
Výzva ke změně politiky české vlády vůči Israeli.
Kolega Lubomír Stejskal napsal blog, týkající se nedávné petice zhruba stovky českých intelektuálů, požadujících změnu postoje české vlády vůči politice státu Israel.
Tomáš Vodvářka
Zombie nejsou jen v béčkových filmech
Taky se občas díváte na béčkové |(či spíše céčkové atd.) filmy, kde se nočními ulicemi pohybují podivné mátohy s trhavými pohyby a upřeným vyhaslým zrakem? Většinou končí špatně....
Tomáš Vodvářka
Quo vadis, Česká lékařská komoro ?
Média stále přinášejí další informace, že je čím dál tím větší problém najít odpovídajícího specialistu v terénní praxi.. Zdá se, že jednou z příčin bude i organizace, původně zamýšlená jako stavovská - ČLK.
Tomáš Vodvářka
Má ještě někdo iluze o tom, co se děje v pásmu Gaza?
Média přinesla znepokojivý údaj, že pracovníci UNRWA (organizace, která se stylizuje jako pomoc pro uprchlíky v pásmu Gaza), se zúčastnili páchání zhovadilostí dne 7.10.2023. Podporující státy ukončily financování.
Tomáš Vodvářka
Dnes je den holocaustu
27. leden je celosvětově připomínán jako Den holocaustu. V tento den Rudá armáda dorazila k branám koncentračního tábora Osvětim, kde nalezla sedm tisíc přežívajících lidských bytostí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 974
- Celková karma 35,66
- Průměrná čtenost 2562x