Společnost poslední dobou dělí názor na stávajícího presidenta státu. Oba tábory se mírně řečeno radikalizují. Přesto lze nalézt styčné body.
Média přinesla mnoho zpráv, fotografií i videoklipů z návštěvy Miloše Zemana v Číně. Měli jsme možnost zhlédnout část jeho projevu, naslouchání jiným a jeho pohyblivost. Zvláště pak i situaci, kdy jej jako jediného musel k společné fotografii přivézt elektromobil.
Všichni - tedy i jeho příznivci - musejí připustit, že jeho kondice není dobrá. Zřetelně má problém při chůzi po schodech, občas musí být přidržen i další osobou. Není nutné rozvíjet teorie, co je příčinou jeho špatného zdravotního stavu. Ať je za jeho špatným stavem nezřízený životní styl či civilizační nemoc, důsledky jsou patrné na první pohled. Celý svět vidí, že naši republiku reprezentuje nemocný starší člověk.
Ti, co by mu měli dobře radit, přivítali jeho další kandidaturu, tedy jinak řečeno dalších 5 let ve funkci, která je náročná mimo jiné i na fyzickou kondici. Státnická vystoupení nejsou jen ta, jež jsou nám prezentována v televizi, hlava státu má jistě celou řadu rutinních povinností. Nepochybně má Miloš Zeman tu nejlepší zdravotní péči, přesto však se zdá, že i přes ni snaha jej "postavit na nohy" selhává. Nakolik je to postupující nemocí, věkem či limitem možností lékařské péče lze rovněž spekulovat. Výsledek je však takový, jak jej vidíme v televizi.
Pokud máme někoho opravdu rádi /o čemž nelze u Miloše Zemana pochybovat, neboť jistě existuje značné množství jeho skalních přívrženců/, máme na mysli jeho dobro. Tedy takové, které třeba dopřáváme našim starým rodičům, které nezatěžujeme zbytečnou námahou a stresy. Z tohoto pohledu je tedy schvalování jeho dalšího pětiletého působení v nejvyšší státní funkci spíše opačným postojem, než by byl u milované osoby.
Nikoli okrajovým faktorem je i duševní svěžest daného jedince, která je nepochybně v této funkci nutná a potřebná. I zde lze nalézt jisté prvky, které již svědčí pro to, že je současný prezident za zenitem své dřívější kondice. Dokladem je to, že celosvětový věhlas získává nikoli zásadními státnickými projevy, ale poznámkami o likvidaci jednoho pro demokracii nezastupitelného řemesla. Těmito výroky si Miloš Zeman zavírá možnost diskuse s představiteli demokratických států, neboť málokdo bude toužit po setkání s člověkem, který se již neumí zcela ovládat a vypouští veřejně výroky nepřijatelné nejen z politického, ale i obecně lidského hlediska.
Proto by mělo dojít při volbě hlavy státu k vzácné jednotě, kdy jej nebudou volit ti, kterým neimponuje, a rovněž ti, u nichž má své sympatie, ale kteří mu - při obyčejném soucitu s nemocným člověkem - budu přát v závěru života klidné dny.
