Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chvála navigaci

12. 05. 2017 16:46:00
V Respektu byl před dvěma týdny zveřejněn článek, v němž autor připisuje ženám lepší schopnost orientace, než která je u mužů. Není většího omylu.

Ve zmíněném článku pan Jiří Sobota uvádí, že jde o vlastnost ryze fylogenetickou, neboť muži v rámci lovu potravy /a rovněž vyhledáváním samic/ musí zvládat podstatně větší prostor, zatímco ženy - sběračky plodů a kořínků, nutných k obživě dětí a své - byly nuceny pátrat po menším okruhu, který však měly tím pádem lépe zmapován.

Pokud by toto platilo v absolutní rovině, pohyboval bych se dodnes svým prvním vozem Škoda 105 kdesi v oblasti Apeninského poloostrova, nejspíše řádně vyhladovělý a připomínaje středověké tuláky bych raboval kontejnery. V roce 1992 jsme totiž vyrazili na naši první "objevnou" výpravu, tedy bez přesného určení místa pobytu a jeho délky. Jak si pamětníci jistě vzpomenou, v onom typu samohybu /který neměl nic z dnešního rozmazlujícího vybavení/, navíc vydávajícího rozličné zvuky, které jenom vlastník měl schopnost rozeznat, který je závažný a který lze pominout, nebyla už vůbec navigace. Vše řešily draze zakoupené autoatlasy, kde však místo pečlivě zakreslených cest byly mnohdy velmi roztodivné siločáry, jež sice byly graficky velmi pěkné, avšak tak říkajíc na nic.

Navíc, v místech, kde se cesty dělily, nebyl čas zastavit a provést důkladnou rekognoskaci terénu za použití buzoly. Houkající neurotici, kteří se náhle objevovali i na naprosto opuštěných křižovatkách v obcích o maximálně desítkách obyvatel a nutili mne popojet někam, kde nebyl ani výhled ani možnost se otočit a napravit navigační omyl, pronásledovali mou Škodu aby pokračovala dále do neznáma, takže si člověk vždy připomněl onu legendární úvodní větu ze seriálu Star Trek, kde se říká, že se kosmická loď Voyager pouští do míst, kde ještě nikdy nikdo nebyl.

Situaci jsem zpravidla řešil předáním mapy své ženě, která neustále - s atlasem na kolenou - vyslovovala rozkošně názvy italských obcí, zpravidla však těch, které jsme již dávno minuli.

Od té doby se v naší rodině tradují některé historické výroky:

"Ta mapa je úplně blbá"

"Podle mapy bychom měli být v Bologni" /šlo o malou obec Occhiobello, kde byla otevřená jediná malá kavárna a kde jsme byli nepochybně první Češi od dob Romula a Rema.

"Když mi nevěříš, tak si to najdi sám" /většinou ukončení zhruba hodinových debat, když jsem celkem správně namítal, že z daleka viditelný a v lautrrovině čnící vodojem objíždím již potřetí, samozřejmě pokaždé z jiné světové strany/.

Zakoupení auta s navigací učinilo konec debatám a návrhům na rychlý a férový rozvod. Milý hlas určující směr další jízdy na estakádě, kde se v několika vteřinách nabízelo zhruba osm dalších směrů, znamenal konec manželských rozmíšek a rovněž umožnil dostat se do místa určení a nalezení hotelu o cosi dříve, než těsně před půlnocí.

Přesto dodnes nezapomenu vyděšenou tvář italského rolníka v Asissi, když jsme na pokyn naší "milostpaní" z reproduktoru projížděli přesně dle jejich pokynů jeho dvorem mezi ustájenými kravami a polní technikou. Rovněž neustálé nabádání po překročení polské hranice na dálnici, abychom ihned zahnuli doleva, kde byla zhruba 10 km nepřetržitá linie svodidla, neznamenala posílení důvěry v podobný institut. Když jsme jednou - opět na radu vemlouvaného hlasu - dojeli nějakou polní cestou k závoře, za níž byl již jen terén, připomínající krajinu okolo Verdunu po dělostřelecké přípravě, museli jsme se vrátit ke kombinovanému způsobu přesunu.

I když se traduje, že žena při přemýšlení má zapnut pouze jediný kanál, takže další informace není schopna jak přijímat tak i vysílat, musím - a rád - připustit, že kde o zatím nejlepší způsob, jak se vyhnout místům, po nichž zásadně netoužíme. Na rozdíl od žen je muž vybaven schopností slyšet i více hlasů, takže ono stereo umožní řidiči rychlou a bezpečnou reakci. Od té doby se v cizině méně bojím.

Přesto mne nedávno má žena překvapila, když na jedné podobné cestě pronesla - rovněž památnou - větičku: "Ale ona to bez té navigace nebyla aspoň taková nuda".

Autor: Tomáš Vodvářka | pátek 12.5.2017 16:46 | karma článku: 24.93 | přečteno: 955x

Další články blogera

Tomáš Vodvářka

Začíná hon na čarodějnice?

Jakýsi spolek Naštvané matky zveřejnil na sítích tvář a jméno advokátky, která zastupuje muslimskou dívku v jejím sporu se státem ohledně nošení hidžábu.

19.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 41.21 | Přečteno: 9963 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Marta Semelová v knihovně Václava Havla

Naše doba je plná paradoxů a absurdních dramat. Občan státu může často podléhat dojmu, že doba se již vymkla z kloubů a opravdu šílí.

16.9.2017 v 9:08 | Karma článku: 40.95 | Přečteno: 3959 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Před 80 lety se narodil Pavel Bobek

Někteří zpěváci vyprodávají stadióny, potřebují za sebou hopsalíny a kouřmo. Pavlovi Bobkovi stačil bohatě jeho nezaměnitelný hlas.

15.9.2017 v 7:54 | Karma článku: 32.52 | Přečteno: 906 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jen si tak trochu prásknout

Práskat jde různým způsobem. Třeba správně sdělenou informací na příslušnou instituci. Taky za plotem z vyžebraného retka. Nebo bičem v práci, když podřízení umdlévají. Jde to však i jinak.

11.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 619 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 156 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 147 | Diskuse

Karel Trčálek

Má Protiproud pravdu, bude pozítří konec světa?

Kontrarevoluční magazín Petra Hájka predikuje na víkend (má pršet) konec světa. Já říkám: „Díky bohu, však už je na čase!“

21.9.2017 v 18:39 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 363 | Diskuse

Alena Kulhavá

Prázdninovým vyprávěním vás chci inspirovat k podzimnímu setkání s Matkou Přírodou

Na začátku července jsem se rozplývala nad tím, jak je krásné chodit krajinou sám a co všechno člověk zažije.Článek měl i dramatičtější část.Svými dalšími krásnými zkušenostmi z prázdnin bych vás chtěla pozvat do podzimní krajiny.

21.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 149 | Diskuse
VIP
Počet článků 370 Celková karma 34.63 Průměrná čtenost 2190

Idealista, který věří, že lidé jsou v podstatě slušní. Nejpodstatnější jsou lidské vztahy, vše ostatní je pomíjivé.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.