Budete se koukat na olympiádu v Rio de Janeiro?
Světová antidopingová organizace WADA přinesla důkazy, že na zimních olympijských hrách v Soči došlo k masovému podvádění se vzorky moči ruských reprezentantů. Díky svědectví šéfa antidopingové laboratoře G. Rodčenka, uprchnuvšího do USA po provalení skandálu, se dostala na veřejnost informace, že v Soči byl doping domácích řízen státem, tedy s plným vědomím předních představitelů ruského sportu a nejspíše i politiků. Ať už dopadne arbitráž v Lausanne ve věci účasti ruských sportovců na letošních OH jakkoli, zůstává pocit marnosti zažraný pod kůži a nelze se jej zbavit. Budeme věřit, že vlajka a hymna, stoupající při ceremoniálu patří tomu pravému, nebo jde o podvod?
Doping sportovců není nic nového. Pamatujeme si ještě případ sprintera Bena Johnsona, cyklisty Lance Armstronga, případně i běžkyně na lyžích Jegorovové, kteří slavně vystoupali na nejvyšší metu svého sportu, aby po usvědčení byli potupně zbaveni oněch poct a jejich jméno se stalo jakýmsi synonymem podvodu a falše. Tragédií zůstává ono pole poražených, kterému zůstalo díky podvodu místo pod stupni vítězů, onen zmíněný pocit marnosti, že prohrálo nikoli menší přípravou, ale díky tomu, že zůstalo "čisté". Zmíněné dopingové excesy však byly spíše záležitostí jedinců.
V dějinách se masový doping řízený státem objevil až v tzv. období budování rozvinuté socialistické společnosti. Nejspíše v rámci zjištění, že v technických oborech nelze systém kapitalismu předehnat, soustředili se plánovači všeho na to, aby se tak stávalo aspoň na běžecké dráze. Pamětníci pamatují ohromující úspěchy sportovců Německé demokratické republiky, kteří v hodnocení národů v přepočtu na jednoho obyvatele byli za doby existence socialistického tábora suverénně jedni z nejlepších. Nevídané sportovní úspěchy byly prezentovány jako úspěchy mládežnické péče a výběru, z něhož se posléze rekrutují oni olympijští vítězové. Tušení nepravosti došlo k jistotě až s pádem režimu, kdy se na veřejnost dostávaly šokující informace o doslova odvětví dopingového průmyslu, kdy ten, kdo chtěl být aspoň trochu dobrý, dostával "vitaminové" injekce.
Zatímco NDR již neexistuje a s ním zaniklo i mrzačení německých sportovců, Rusko se nejspíše na podkladě poklesu sportovní prestiže /výrazný neúspěch na OH ve Vancouveru/ rozhodlo oživit onu "východoněmeckou" zašlou slávu. To, že to "někdo vykecá" se dalo tušit a ruští sportovci nyní pár dní před OH nemají jistého vůbec nic.
Jsem zapřisáhlým odpůrcem kolektivní viny. Ono riziko, že bude potrestán zcela nevinný člověk jen proto, že patří do nějaké skupiny, je sice v Rusku historickou tradicí, nicméně moderní pojetí společnosti by se mělo podobného přístupu vyvarovat. Je třeba nalézt původce onoho dopingového excesu a ty na doživotí eliminovat z jakéhokoli angažmá ve sportu. Rovněž je třeba ze sportovního klání vyřadit ty, u nichž je prokázáno, že své výkony dosáhli nikoli jen vlastním úsilím. Jejich jména by měla být zveřejněna, stejně jako jejich tresty. Jde nejspíše o jedinou možnou cestu, jak do sportu vrátit jeho původní smysl.
Aby navždy zaniklo podezření, že pořadí na bedně je výsledkem nikoli svalů, ale nejlepšího "koktejlu".
Tomáš Vodvářka
Vůle ke smyslu
Předpokládám, že se na mně nebude slovutný psychiatr Viktor. E. Frankl hněvat za vypůjčený název jeho knihy. Psal o extrémních podmínkách v koncentráku za války. Měl jsem však možnost zažít vůli ke smyslu v současné době
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Tomáš Vodvářka
Politika jako cirkusová aréna
Pamatujeme si všichni, když po našich krajích jezdily cirkusy. Ty lepší měly dravé šelmy a krotitele, koně a krasojezdkyně, akrobaty. Ale všechny měly klauny. K všeobecnému obveselení.
Tomáš Vodvářka
"Poslední mohykán"?
Možná dojde k soudnímu řízení s devadesátiletým velitelem Pohraniční stráže, který nese odpovědnost za usmrcení několika lidí, kteří se snažili překročit státní hranici ČSSR
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle
Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu
Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....
Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu
Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...
- Počet článků 975
- Celková karma 35,52
- Průměrná čtenost 2559x